Literární francouzská soutěž-kolo první

3. listopadu 2012 v 12:20 | Blair |  Literární pokusy

Přihlásila jsem se do téhle soutěže a tohle je můj výtvor pro první kolo:

Téma: Poslední večeře

Žánr: horor

"Nezdá se ti, že se na mě dívá?" Emma přešla ne druhou stranu místnosti a podívala se zpět na plátno, "Hele, už zase. Pořád na mě zírá!"

"Prosím tě, je to jen optický klam. Ježíše ani trochu nezajímáš. Navíc je namalovanej. Nešaškuj a pojď mi pomoct," odpověděl jí otráveně Andy. Za chvíli sem začnou chodit lidi, a pokud tu ještě budou, bude z toho průšvih. Jindy by se jejím řečem smál, ale teď ho to spíš štvalo.

Emma k němu přiběhla a začala vybalovat věci ze svého batohu: izolepu, tvary pečlivě vystřižené z lepenky, nůžky a fixy. Všechno rozložila po zemi okolo.

"Dobrý, máme všechno," oznámil. Aby taky ne, pomyslela si, chystala jsem to včera celý večer.

"Co teď?" zeptala se poněkud nejistě. Na téhle akci závisela její budoucnost. Alespoň dokud bude chodit na střední. Když se to povede, přijme ji parta mezi sebe. Už nebude muset trávit páteční večery sama u televize.

"Nastříhej kousky izolepy a podávej mi je. Já budu lepit!" S těmi slovy vylezl na štafle a přiložil první papír na obraz. Jidášův obličej byl rázem mnohem veselejší. Místo kamenného výrazu teď měl obří, vykulené oči a křivé zuby. Pečlivě své dílo uhladil a vše přelepil lepicí páskou.

"Velmi slušivé," zhodnotila to Emma.

Postupně se přesunuli okolo celého obrazu. Byla to sice jen kopie poloviční velikosti, ale i tak jim to dalo pořádně zabrat. Když konečně přilepili poslední obličej, trolí ksichtík, sklidili věci zpět do tašky a šli si prohlédnout své dílo zdálky.

Uprostřed tělocvičny byly na stojanech rozestaveny kopie mnoha slavných děl. Rembrandt, Manet, Picasso… Všechno dohromady tvořilo nesourodou, barevnou směs. Ředitel to nazýval "Výstava". Vůbec se to k sobě nehodí, napadlo Emmu. Měla ráda umění a tohle jí připadalo jako znesvěcování.

Ale já sama jsem právě zesměšnila několik set let staré dílo, takže nejsem o nic lepší, okřikla se.

A uprostřed té patlanice barev a tvarů, impresionismu i kubismu dohromady a kýčovité výzdoby visela Da Vinciho Poslední večeře. S jejich úpravami samozřejmě. Obličeje všech apoštolů byly přelepeny různobarevnými maskami a nabyly opravdu prapodivných výrazů.

"Stejně si myslím, že to není správné. Je to přeci Poslední večeře…" zahlodalo v Emmě špatné svědomí.

"Je to kopie, jakých jsou po světě určitě stovky. Jedna malá lumpárna nikoho nezabije."

Chvíli se kochali pohledem na své dílo a provedli ještě několik úprav.

"Na jednoho jsme zapomněli!" řekla svému parťákovi. Ten se překvapeně otočil.

"Ne, to je blbost, je jich třináct," odporoval.

"To vím, ale podívej, tady vzadu je ještě jedna postava. Připadá mi, že se hýbe!"

"Ty jsi paranoidní, to je jen stín. Mimo to, kdyby to opravdu byla postava, už dávno by si jí někdo všiml," řekl se smíchem Andy a odcházel. Emma se naposledy ohlédla a vydala se za ním.

---

Andy se doma svalil na postel. Dnešek se mu zdál opravdu namáhavý. Na chvíli zavřel oči a přemýšlel o Emmě. Byla tak vtipná… Zaslechl tiché zaťukání na okno. To bude Peter, napadlo ho. Otočil se k oknu a prudkým pohybem ho otevřel. Neuviděl však rozesmátý obličej svého kamaráda, ale dvě ledově modré oči. Nestihl ani vykřiknout, když ho něco udeřilo do hlavy a zavřela se nad ním temnota…

---

"To není možné!" mumlala si Emma pořád dokola. Ve vyhledávači si prohlížela různé fotografie poslední večeře, ale na žádné z nich ten divný stín nenašla. Vstala a začala přecházet po pokoji, tohle ji pomalu ale jistě začínalo děsit. Přešla k oknu a podívala se na měsíc. S překvapením si uvědomila, že je v úplňku. Osvětloval krajinu okolo a dodával jí vzhled jako z pohádky… nebo hororu. Na okamžik měla dojem, že se něco mihlo korunami stromů před domem a na rukou jí naskočila husí kůže. Přimhouřila oči, ale nic jiného se už nepohnulo. Zatáhla roletu a s myšlenkou, že asi začíná bláznit, se otočila. V tu chvíli ji napadlo, že to muselo být nejhorší rozhodnutí jejího života.

Byl tam. Ten stín z obrazu. Nevypadal jako žádná příšera z hororů, které kdy viděla, a přesto byl tisíckrát děsivější. Chtěla přeběhnout ke dveřím, ale stín ji chytil za ramena a strhl ji na zem. Zoufale se pokoušela vstát, ale nemohla a tak se jen otočila na záda. Během té krátké vteřiny kdy se na stín dívala, si uvědomila hned několik věcí: že na místě kde by měl mít stín obličej je jen hladká plocha a obrovské oči; že je téměř průhledný a že to je poslední věc co kdy uvidí. Vyděšeně vykřikla. Byl to zvuk, který, pronikal stěnami a rozezvučel sklenice na víno v kuchyni. Takový zvuk snad nemůžu způsobit já, podivila se Emma a pak… jen tma.

---

Místní noviny měly druhý den ráno skvostný článek na titulní stranu: Školní tělocvična, kde se pořádala Výstava slavných malířů, přes noc shořela. Technici to označili za vadu elektrických kabelů. V budově bohužel uhořeli dva studenti, kteří měli na starost správné osvětlování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Móňa Móňa | 3. listopadu 2012 v 12:39 | Reagovat

Ty se nezdáš jíťo už se těším na další kolo!!! ;-)

2 Sári Sári | Web | 3. listopadu 2012 v 13:57 | Reagovat

je to dost dobrý!!! taky se už moc těším na další kolo!!

3 Kajša Kajša | 5. listopadu 2012 v 15:09 | Reagovat

pekný!!! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama